úvod > Ročníky > 2010 > Ohlasy > Vyznání Miloše

Vyznání Miloše

Čekal jsem na nádražním nástupišti manželku, která se vracela z  dvouměsíčního pobytu v sanatoriu. Těch šedesát dnů trvalo nekonečně dlouho. Chystal jsem se rozjet za ní, ale nepředpokládané okolnosti mi v tom zabránily. Když přijel vlak a já ji spatřil vystupovat z  vagonu, byl jsem překvapen jejím mladistvým vzhledem a v duchu jsem si kladl otázku, zda to elegantní stvoření je skutečně moje  žena. Cestou domů jsme procházeli městem, drželi se za ruce jako na prvních schůzkách před mnoha a mnoha lety. Zastavili jsme se v malé kavárně, mluvili o všem možném a bylo to krásné, krásné tak, jako kdysi zasvobodna. Na jedné z odlehlých ulic, nás zastavil zarostlý rozcuchaný muž a hlasem, připomínajícím drcení železného šrotu, mě požádal o peníze. Otevřel jsem peněženku a dal mu deset korun. Chtěl jsem, aby měl také trochu z té radostné nálady, jakou jsem měl já. Jindy bych žádné peníze nedal, odporovalo to mým zásadám, ale dnes byl zvláštní den. Znovu jsem si totiž uvědomil, že svou ženu i po čtyřicetiletém společném soužití stále miluji.
          Miloš Kopečný, Brno
anketa Který film vás nejvíce oslovil?
Národní týden manželství
Centrum Generace, o.p.s.
Palachova 504/7
460 01 Liberec I–Staré město
napiště nám kontaktní údaje